Otázky a odpovědi

otázky a odpovědi

V ordinacích se zabydluje telemedicína

Telemedicína není sci-fi, ale realita, která zaujímá v českém zdravotnictví stále důležitější místo. Jak funguje péče na dálku, kdy dává smysl a co její rozvoj zatím brzdí, vysvětluje MUDr. Ondřej Tefr, vedoucí lékař ve společnosti Meddi hub, která se v oblasti zavádění telemedicíny stala průkopníkem.

T Lucie Kettnerová F archiv Meddi hub

Co je to vlastně telemedicína? 

Telemedicína je relativně nově se rozvíjející oblast medicíny, která ale už dnes zasahuje do mnoha jejích tradičních oborů. Některé specializace ji využívají častěji a efektivněji, u jiných zatím takový potenciál nenabízí. V jádru ale jde o jednoduchý princip – propojení pacienta a lékaře na dálku. A tato komunikace může mít mnoho podob. Může jít o konzultaci akutního problému přes telefon nebo videohovor, ale také třeba o dlouhodobý sběr dat, kdy si pacient doma pravidelně měří tlak nebo hladinu cukru v krvi a lékař tyto informace postupně vyhodnocuje.

Z hlediska formy se telemedicína dělí na takzvanou synchronní a asynchronní komunikaci. Synchronní znamená, že spolu mluvíme nebo si píšeme v reálném čase. Asynchronní je naopak taková, kde pacient posílá data s časovým odstupem a lékař se jim věnuje později. To může být užitečné například u pacientů s chronickým onemocněním, u nichž je důležité sledovat vývoj v čase, ale není nutné řešit věci okamžitě.

Jaké jsou největší benefity telemedicíny?

Telemedicínu vnímám jako doplněk klasické péče, ne jako její náhradu. Nejvíc pomáhá tam, kde je lékařská péče hůře dostupná. Například v menších městech nebo vesnicích, kde chybí lékaři, případně ve chvílích, kdy je lékař mimo ordinaci – o víkendech, během dovolené nebo třeba kvůli nemoci. V takových situacích může pacient získat pomoc od jiného dostupného lékaře, aniž musí cestovat nebo čekat.

Samozřejmě ne všechno se dá vyřešit na dálku. Praktický lékař, který své pacienty dobře zná, často dokáže rychleji určit správnou diagnózu, protože má přehled o jejich celkovém zdravotním stavu. Ale u mnoha běžných problémů je telemedicína opravdu skvělým řešením. Třeba u nachlazení, bolestí v krku, nekomplikovaných zažívacích potíží, drobných úrazů, vyrážek, alergií nebo zvýšené teploty.

Podle mého názoru má telemedicína v moderní zdravotní péči své pevné místo – šetří čas, zvyšuje dostupnost a v mnoha případech zjednodušuje cestu ke správné léčbě. Služby telemedicíny již několik let Meddi hub poskytuje například zaměstnancům Pražské teplárenské a Veolia Energie Praha, kteří kontaktují lékaře přes aplikaci Veolia Health Care. Zaměstnanci považují za velký benefit, že se s lékařem spojí ve dne v noci v průměru do dvou minut a nově mohou využít pro sebe nebo své děti přes aplikaci i služeb psychoterapeuta. 

Existují i obory, kde telemedicína své uplatnění asi nenajde?

Záleží na tom, jak se na telemedicínu díváme a co si pod ní konkrétně představujeme. Možná to překvapí, ale jedním z prvních oborů, kde se telemedicína začala používat, byla patologie. Tam už před lety vznikla potřeba popisovat například histologické preparáty nebo snímky na dálku – a právě díky digitalizaci obrazů bylo možné je posílat kamkoli, bez nutnosti fyzické přítomnosti lékaře. Podobně to funguje i v radiologii. Ale to je jiný typ telemedicíny než ten, o kterém mluvíme v souvislosti s běžnou péčí o pacienty.

„Služby telemedicíny již několik let Meddi hub poskytuje například zaměstnancům Pražské teplárenské a Veolia Energie Praha, kteří kontaktují lékaře přes aplikaci Veolia Health Care. Zaměstnanci považují za velký benefit, že se s lékařem spojí ve dne v noci v průměru do dvou minut a nově mohou využít pro sebe nebo své děti přes aplikaci i služeb psychoterapeuta.“

MUDr. Ondřej Tefr

— vedoucí lékař ve společnosti Meddi hub

Pokud se bavíme o telemedicíně v tom užším slova smyslu – tedy jako o nástroji pro komunikaci mezi lékařem a pacientem na dálku – tak je samozřejmě jasné, že některé obory jsou pro tento přístup vhodnější než jiné. Například v chirurgii je role fyzického kontaktu s pacientem zásadní. Přesto i tam se nabízejí určité možnosti, například sledování pooperačního hojení, konzultace drobných obtíží nebo indikace k osobnímu vyšetření. Existují sice technologie, které umožňují operace na dálku pomocí robotických systémů, ale to je velmi specifický směr vývoje a ne to, co většinou máme na mysli, když mluvíme o telemedicíně v každodenní praxi.

Obecně platí, že čím více obor vyžaduje přímý fyzický kontakt s pacientem – ať už kvůli vyšetření, zákroku, nebo neodkladnému zásahu – tím menší prostor zde telemedicína má. Ale nedá se říct, že by existoval obor, kde by se nedala využít vůbec. Využití je jen různě rozsáhlé a různě přínosné.

Největší smysl dává telemedicína v oborech, kde je třeba pacienta sledovat dlouhodobě, kde je vhodné mít častější, ale kratší kontakt a kde je možné sledovat vývoj stavu přes data. Typicky jde o oblasti vnitřního lékařství – praktické lékařství, kardiologie, diabetologie, obezitologie. Do určité míry to může fungovat i v gynekologii, pokud jde například o konzultace nebo sledování stabilního stavu. Nedávno jsme si vyzkoušeli, že skvěle funguje i u psychoterapií, kde klienti velmi oceňují rychlou dostupnost služeb terapeuta.

Jak v praxi takové vyšetření funguje?

Komunikace funguje přes aplikaci, kterou zvládne obsluhovat každý, kdo používá mobilní telefon a umí komunikovat přes Facebook nebo třeba WhatsApp. Stisknutím jednoho tlačítka se spojí s lékařem, který má zrovna službu, a vybere si, zda chce komunikovat přes chat, nebo formou videohovoru. Lékaři zařazení do našeho systému musí mít atestaci, my jim ale dáváme velkou flexibilitu, kde budou službu držet. Mohou sedět v ordinaci, kde budou mít vyhrazený čas jen na naše pacienty, nebo v klidu doma. To je velmi výhodné třeba pro lékařky na rodičovské dovolené, které mohou díky tomu alespoň částečně zůstat v oboru.

Je komunikace přes aplikaci bezpečná? Nemůže se stát, že sdílená data uniknou?

Bezpečnost sdílení zdravotních dat je naprosto zásadní téma a je potřeba o něm mluvit. Mnoho lidí si bohužel rizika vůbec neuvědomuje – mají pocit, že když posílají zprávy nebo fotky svému lékaři přes běžné komunikační kanály, jako je například WhatsApp nebo Zoom, je to v pořádku. Není. Zdravotní údaje jsou ze své podstaty velmi citlivé a je důležité s nimi zacházet podle pravidel, která zajistí jejich ochranu.

V praxi už se bohužel ukázalo, že použití nevhodných komunikačních platforem může vést k úniku dat. Došlo k tomu například před několika lety ve Velké Británii – lékaři komunikovali s pacienty přes běžné aplikace a nakonec unikly celé konverzace stovek pacientů. Tyto informace se objevily veřejně, což byl samozřejmě obrovský problém, a to nejen etický, ale i právní.

Proto je důležité využívat výhradně specializované telemedicínské aplikace, které jsou navrženy tak, aby splňovaly bezpečnostní a legislativní požadavky pro nakládání se zdravotnickými daty. Takové systémy jsou šifrované a navržené s důrazem na zabezpečení jak samotné komunikace, tak i uložených dat.

Jak se staví k telemedicíně zdravotní pojišťovny?

Téma úhrady telemedicíny zdravotními pojišťovnami je stále aktuální a bohužel zatím ne úplně vyřešené. Nedá se ale říct, že by pojišťovny byly vysloveně neochotné tyto výkony proplácet. Spíš v tom hraje roli obava ze zneužití systému a nejistota, jak by se dálková péče dala spolehlivě kontrolovat.

V současnosti existuje v úhradovém systému pouze jeden oficiálně uznaný klinický výkon, který se vztahuje na telemedicínské ošetření – tedy poskytnutí zdravotní péče na dálku. Tento výkon ale mohou využívat pouze všeobecní praktičtí lékaři, a to jen ve vztahu ke svým registrovaným pacientům.

Jde tedy spíš o opatrnost vůči neznámému než o kategorické odmítání. Pojišťovny s odborníky a poskytovateli zdravotní péče průběžně komunikují a hledají vhodné cesty, jak telemedicínu do systému začlenit – tak, aby byla bezpečná, efektivní a zároveň ekonomicky udržitelná. V tuto chvíli se ale stále nacházíme ve fázi hledání řešení, ne v plně zavedené praxi. Inspirací  nám může být Slovensko, kde se již telemedicínu do systému pojištění povedlo zavést.

Co ještě brání většímu rozšíření telemedicíny?

Kromě zmiňovaných chybějících úhrad ze strany pojišťoven je to i konzervativní přístup části lékařské obce. Průměrný věk praktiků je lehce pod 60 lety, u lékařů pro děti a dorost je to dokonce nad 60 let a tito lékaři si nechtějí do svých ordinací pouštět žádné novoty. Dalším důvodem může být i absence jasných doporučených postupů od odborných společností. Přestože je dnes telemedicína legislativně uznána jako forma péče, chybí návazné technické a systémové zajištění – např. bezpečné ověřování identity pacientů, sdílení dokumentací nebo dostupné elektronické podpisy. Stát zatím v těchto oblastech selhává.