Juliska v proměnách času

Jedním z parních zdrojů, které provozuje Veolia Energie Praha, je výtopna Juliska.

Původně uhelná výtopna Juliska vznikla v roce 1955, aby zajišťovala teplo pro přilehlý vojenský areál. O deset let později byla přestavěna na mazut a došlo k vybudování rozvodné parní sítě. Protože bylo nutné zvýšit dodávku tepla i pro nedaleké nově vznikající administrativní, bytové či univerzitní budovy a hotely, rozšířil se v roce 1978 areál ještě o Julisku 2, která využívala jako palivo také mazut. V roce 1994 prošla Juliska 2 zásadní přestavbou a plynofikací, zatímco Juliska 1 úplně ukončila svůj provoz a v následujících pěti letech došlo i k likvidaci jejích technologií.

V současnosti je výtopna Juliska osazena třemi ekologizovanými plynovými kotli se shodnými výkony 15,58 MW. Dodávku tepla zajišťuje hlavní parní napáječ DN 500 a navazující parní a teplovodní trasy pro předávací stanice v objektech lokalit Dejvic a Bubenče. 

Hlavním výrobním objektem je kotelna Juliska 2, kde je umístěna i úpravna vody pro kotle, rozvodna nízkého napětí, akumulátorovna pro nouzové osvětlení vnitřních prostor budovy a administrativní část. V prostoru kotelny se nacházejí tři parní kotle, velín a rozvodna nízkého napětí a měření a regulace.

Nová role v soustavě

„Výtopnu Juliska však čeká ještě jedna velká změna. Stane se součástí projektů na propojení tepelných sítí Pražské teplárenské soustavy v oblasti Holešovice a přejde na teplovodní dodávku. Toto opatření přinese mimo jiné diverzifikaci primárních zdrojů energie a snížení závislosti na zemním plynu,“ uvádí Jan Zdrálek.

Přechod parní lokality Juliska na teplovodní způsob dodávky tepla bude nutné uskutečnit v několika fázích. Nejprve je potřeba vytvořit asi čtyři kilometry dlouhý tepelný napáječ, který propojí Holešovice s Dejvicemi a dovede topné medium do ulice Šolínova. Následně budeme jednotlivé úseky parního potrubí rekonstruovat v původních trasách a s využitím existujících průchozích tepelných kanálů na teplovody a parní dodávka bude postupně vytlačována směrem k parní výtopně Juliska. Souběžně s konverzí parních trubek na teplovodní bude potřeba adaptovat i předávací stanice v zásobovaných objektech. 

Strojním úpravám neujde ani samotná výtopna Juliska, kde bude nutné vyměnit parní kotle za teplovodní, namontovat nová oběhová čerpadla a vyměnit řídicí systém zdroje. Výtopna bude fungovat v režimu vzdáleného řízení z centrálního dispečinku s občasnou pochůzkovou kontrolou. Role výtopny Juliska tak ze základního zdroje pro ostrovní soustavu přejde do role špičkového a záložního zdroje v rámci propojené Pražské teplárenské soustavy. Kromě zvýšení diverzifikace a zabezpečenosti dodávek tepla také dojde vlivem obnovy tepelné sítě k efektivnější distribuci tepla a díky přepojení na Pražskou teplárenskou soustavu rovněž i k výrazné redukci emise oxidů dusíku ze zdroje Juliska. 

68

Výtopna Juliska slaví letos osmašedesáté narozeniny. Za tu dobu prošla velkými změnami a další ji čekají.