Letní odstávky jsou pro fungování sítě nezbytné
Schéma blokové kotelny Písnice s rozvody a předávacími stanicemi.
Každý rok musí Pražané počítat s odstávkami teplé vody. Proč probíhají právě během letních měsíců a je omezení dostupnosti teplé vody v horizontu několika dní opravdu nutné?
Máme tu červen, což znamená, že všichni pracovníci, kteří mají na starosti technický stav jakéhokoliv zařízení na našich rozvodných tepelných zařízeních v Praze, dávno předali pracovníkům údržby svoje požadavky. Ti je zpracovali a vytvořili mapu letních odstávek pro letošní rok, tedy jakýsi „jízdní řád“, jímž se budou odstávky řídit. Teplárenská soustava je totiž poměrně složitý systém, zvláště ta v hlavním městě, kterou provozuje Pražská teplárenská, respektive společnost Veolia Praha.
Nastavení na topnou sezónu
Všechna rozvodná tepelná zařízení, tedy všechny typy tepelných sítí zakončené předávacími stanicemi (PS), tvoří větší či menší síť zdrojů, potrubí a vlastních PS. Součástí sítí jsou pak různé další prvky, například šachty pro obsluhu podzemních částí sloužících k ovládání. „To jsou prostory, kam se vstupuje prostřednictvím otvorů čtvercového či obdélníkového rozměru, zapuštěné ve výši okolního terénu. Zde mohou být umístěny uzavírací armatury, armatury pro vypouštění topného média, odvzdušňovací armatury a další prvky potřebné k provozu a údržbě energetického zařízení,“ vysvětluje Milan Trojan, technický manažer Pražské teplárenské.
Zdrojové části, ale i dimenzování potrubí jsou nastaveny na tzv. zimní parametry, které odpovídají potřebě topné sezóny. Plánovat údržbu zařízení je tedy možné pouze v letním období.
Jednoduchá síť? Má i 100 km!
Nejjednodušší síť si můžeme představit jako jednu blokovou kotelnu s několika kotli, popř. kogenerační jednotkou pod jednou střechou s několika komíny (zpravidla do pěti kusů) o výkonu několika MW. Z té vybíhají do nejbližšího okolí potrubí do obytných objektů či do objektů občanské vybavenosti. Takové sítě najdeme třeba na Jihozápadním Městě v oblasti Nových Butovic, Lužin, Velké Ohrady, v Řepích, Liboci, Písnici a na dalších místech v Praze. „Nutno podotknout, že i takováto zdánlivě jednoduchá síť měří kolem stovky kilometrů. Z důvodu servisních a revizních prací ji odstavujeme v řádu jednoho až několika dnů jen v případě potřeby prací na tomto konkrétním místě,“ upřesňuje Milan Trojan.
Dalším typem rozvodných tepelných zařízení je jejich napojení na zdroj o větším tepelném výkonu v řádu desítek MW, což samozřejmě znamená i větší rozvodnou síť. „Na takových sítích už nabývají většího významu možnosti dílčích manipulací pomocí prvků, které už jsem zmínil. Není tedy nutno síť odstavovat celou, ale třeba jen koncové větve,“ uvádí Milan Trojan.
U těchto sítí najdeme zmiňované prvky v počtu desítek kusů, z pohledu provozu pak nabývají na významu i armatury, které oddělují jednotlivé části sítě tak, aby v případě potřeby bylo možno provádět údržbovou činnost pouze na jednotlivých větvích. „Zde už tedy můžeme plánovat údržbovou činnost tak, aby nemusely být celé zdroje a jejich sítě odstaveny, pokud je k dispozici pro letní provoz postačující záložní zařízení,“ popisuje Milan Trojan.
V pražských sítích se ale vyskytují i větší rozvodné sítě. Jednu zásobuje zdroj Teplárna Veleslavín, která zajišťuje teplo pro lokality Vokovice, Veleslavín, Střešovice a Břevnov. Tato síť má několik výstupů ze zdrojů, a je tedy možné již odstavovat jednotlivé větve při zachování provozu zdroje pro ostatní zákazníky.
Unikátní soustava pod Prahou
Vše popsané platí obdobně i pro Pražskou teplárenskou soustavu (PTS) napojenou na primární zdroj v Mělníku, která patří k největším a nejvýznamnějším dílům evropského teplárenství a jejíž součástí je více než 700 kilometrů tepelných sítí. Tato síť sdružuje všechny druhy zařízení do propojeného celku a vše je tu poněkud jednoduše větší: páteřní napáječe spojující jednotlivé zdroje mají průměr až 1,2 metru, tepelné napáječe disponují průměrem až 60 centimetrů a postupně se snižující dimenze potrubí z původních 2 × 1,2 metru až do konců sítě, kde najdeme trubky o vnitřním průměru pouhých 2,5 centimetru.
V této síti může v řadě úseků proudit médium (tedy horká voda) oběma směry, což u výše uvedených druhů lokalit možné není. V různých okamžicích také může být zdroj tepelné energie na různých místech. „Třeba z Malešic tak může téct teplo kromě standardního směru na jih i obráceně na sever, do Holešovic může teplo přitékat štolou nacházející se více než 25 metrů pode dnem Vltavy, ale v jiném čase může zdroj Holešovice zásobovat třeba Vysočany,“ upozorňuje na zajímavosti Milan Trojan. Standardní stav proudění tepelné energie v topné sezóně je ze severu na jih, v období od června do září nastávají příležitosti pro to, aby se možnosti pro různá směrová tepla využily právě pro plánování odstávek.