Strana 15
15
H T HOVOR
Vyrážíte vůbec ještě někdy na skály
do přírody?
Vyrážím, ale neberu to vyloženě jako
trénink na závody, je to spíš separátní
disciplína. Ale určitě se srdcem aduší
cítím být hlavně skalní lezec. Na umě-
lé stěně je však příprava efektivněj-
ší, protože tu na malém prostoru na-
jdu spoustu náročných tras, zatímco na
skále je třeba jenom jedno těžké místo
azbytek cesty je lehčí.
Můžete si dovolit během roku
třeba na pár týdnů přípravu úplně
vypustit?
Myslím si, že většina lezců to nedělá,
protože vnašem sportu je téměř každý
opravdu fanatik. Ipro mě by bylo těžké
se na dva tři týdny zastavit. Nejen že by
mi tento čas scházel vpřípravě, ale pro-
stě by mi lezení chybělo.
Jsou dny, kdy se vám na stěnu
nechce?
Většinou mě trénink baví, někdy spíš ře-
ším, že když je krásné počasí, šel bych
raději lézt na skály. Samozřejmě tré-
nink není jenom zábava, je to těžká
práce, ale je třeba to mít vhlavě nasta-
vené tak, že ita těžká práce je zábava.
Myslím, že třeba jenom vpěti až dese-
ti procentech případů musím sám sebe
přesvědčovat, že prostě musím tréno-
vat. Někdy je důvodem třeba poško-
zená kůže na bříškách prstů, což doce-
la bolí.
Existuje pro lezce nějaká speciální
péče oruce?
Máme různé krémy, které můžou dělat
kůži tvrdší, sušší nebo ji naopak zvláčňu-
jí. Používáme ale iobyčejný brusný pa-
pír, pokud je potřeba odstranit nějaké
záděry nebo hrany puklinky.
Kdo je vaším trenérem? Máte se
ještě od koho učit, když patříte ke
světové špičce?
Mým trenérem je Petr Klofáč, býva-
lý sprinter na 400metrů, který mi se-
stavuje tréninkový plán, aby vše do
sebe správně zapadalo. Aneříkám, že
do lezecké techniky mi občas nekecá,
kecá, spíš ale klade otázky. Je pravda,
že vtechnice je těžké, aby mi někdo na
světě ještě něco řekl. Ale ijá mám urči-
tě svoje slabší stránky.
Světový pohár vboulderingu se
letos uskutečnil na domácí půdě.
Jak náročné pro vás bylo vystupovat
vroli favorita, do níž vás Češi
pasovali?
Na psychiku to bylo náročné, nepříjem-
né to bylo ivtom, že šlo opohár vboul-
deringu, což není moje parádní disciplí-
na, tou je lezení na obtížnost. Ikdyž
jsem ivboulderingu vyhrál relativně
mnoho závodů, je to zároveň disciplí-
na, vníž se může stát opravdu coko-
liv. Stačí, když vám něco jenom troš-
ku nesedne, anemusíte ani postoupit
do seminále. Atmosféra na závodech
bývá většinou velmi příjemná ajsem
moc rád, když mi přijdou lidé fandit. Na
Letnou přišlo hodně mých přátel.
Koho jste považoval za největšího
konkurenta?
Byla tu spousta vynikajících závod-
níků, za silné konkurenty jsem pova-
žoval zejména Francouze aJaponce.
VJaponsku je lezení nyní velmi populár-
ní, protože vTokiu to mají lidé do příro-
dy daleko amalá lezecká stěna se vejde
všude. Dá se říci, že tam je boulderingo-
vá stěna „vkaždé stanici metra“.
Sjakými ambicemi jste do závodu
šel? Pomýšlel jste na zlato?
Kdyby to byl závod vlezení na obtíž-
nost, tak řeknu, že jakékoliv jiné umístě-
ní než medaile by bylo zklamání. Vboul-
deringu jsem tyto ambice ale neměl.
Důležité pro mě bylo projít prvním kva-
likačním kolem, zněhož do seminále
postoupila dvacítka nejlepších.
Jak jste před závodem nišoval
spřípravou?
Poslední dny před „svěťákem“ jsme si-
mulovali, jak by závod mohl vypadat.
DOBRÝ LEZEC POTŘEBUJE KROMĚ KONDICE
ILEZECKÉ DOVEDNOSTI. JÁ TŘEBA NEJSEM
NEJSILNĚJŠÍ NA SVĚTĚ, ALE DISPONUJI
LEZECKOU DOVEDNOSTÍ. TEDY TU SÍLU, KTEROU MÁM,
UMÍM VELMI EFEKTIVNĚ POUŽÍT. TAKOVOU DOVEDNOST
ZÍSKÁTE JAK PRAXÍ, TAK SLEDOVÁNÍM OSTATNÍCH
LEZCŮ. YOUTUBE JE PLNÝ VIDEÍ, TAKŽE TU VRÁMCI
PŘÍPRAVY ODKOUKÁVÁM JINÉ STYLY.“