Rozhovor Kristýna Napoleaová

Rozhovor

Kristýna Napoleaová:
Golf mě naučil trpělivosti i práci s hlavou

Chtěla být profesionální fotbalistkou, jenže zranění kolena její sportovní směr zásadně změnilo. Dnes patří mezi nejlepší české golfistky a sbírá zkušenosti i úspěchy na evropské scéně.

T Lucie Kettnerová F archiv Kristýny Napoleaové

Vaše sportovní cesta začala u fotbalu. Jak se k němu holka z Pelhřimova vlastně dostala?

Upřímně, úplnou náhodou. Vyrůstala jsem na sídlišti, kde většina kluků hrála po škole fotbal. Já jsem byla takový ten typ dítěte, které chtělo vyzkoušet všechno – tenis, atletiku, florbal, cokoli. A protože kluci byli pořád na hřišti, přidala jsem se k nim. Nejdřív to byla jen zábava po škole, ale postupně jsem začala chodit čím dál častěji.

Pak si mě všiml náš tělocvikář a nominoval mě do školního týmu na celostátní turnaj McDonald’s Cup. Tam byl pán, který vyhledával dívčí fotbalové talenty a snažil se sestavit tým. Požádal mě o telefon na rodiče. Já jsem ho nejdřív dát nechtěla, protože mi mamka vždycky říkala, že cizím lidem číslo dávat nemám. Nakonec jsem ho ale přece jen napsala – a on opravdu zavolal.

Co maminka na váš nový sport říkala?

Zpočátku nebyla vůbec nadšená. Tehdy se ještě hodně řešilo, jestli je fotbal pro holky vhodný sport. Mamka měla trochu obavy. Nakonec mě ale pustila na turnaj v Pelhřimově a tam viděla, že mě to opravdu baví a že mi to docela jde. Od té doby jsem začala jezdit na další turnaje a postupně jsem fotbalu dávala víc času.

Pořád jsem ale dělala i jiné sporty. Fotbal nebyl hned číslo jedna, spíš jeden z mnoha. Až postupně jsem zjistila, že právě u něj zůstávám nejdéle.

Nakonec jste se dostala až do Sparty.

Ano, to byl velký krok. Na jednom turnaji si mě všimli trenéři a pozvali mě na zkoušku do Sparty. Když si mě vybrali, nejprve jsem do Prahy dvakrát týdně dojížděla, pak jsem tam odešla studovat střední školu. Bydlela jsem na internátu a hrála fotbal.

Fotbalovou kariéru vám ale nakonec zastavily zdravotní problémy.

Začalo mě trápit koleno. Měla jsem několik operací a postupně bylo jasnější, že profesionální fotbal asi nebude reálný. Pro sportovce je to samozřejmě těžký moment, protože si najednou musíte přiznat, že cesta, na kterou jste se připravovali roky, končí.

Kdy do vašeho života vstoupil golf?

Zase trochu náhodou. Maminčin manžel dostal k narozeninám lekce golfu a mamka se k němu později přidala. Po nějaké době mě začala přemlouvat, ať chodím taky, aby nemusela začínat sama. Přitom jsem golf už jednou zkusila asi v deseti letech a byl to snad jediný sport, který mi opravdu nešel. Tenkrát jsem prohlásila, že ho nikdy hrát nebudu.

— Kristýna je golfový profík a novináři při rozhovorech s ní oceňují, jak je vstřícná a milá

A nakonec jste u něj zůstala.

Mamka je docela přesvědčivý typ, takže mě přemluvila. Najednou jsem zjistila, že mi to jde mnohem lépe než dřív. Udělala jsem si zelenou kartu a první turnaj jsem vyhrála s hodně dobrým výsledkem. Najednou mi lidé kolem začali říkat: ty bys mohla jednou hrát profesionálně.

Já jsem tomu tehdy moc nevěřila. Připadalo mi skoro absurdní, že bych po pár měsících v golfu měla přemýšlet o profesionální kariéře. Ale ta myšlenka tam někde zůstala a u profesionálního golfu jsem opravdu skončila.

Nakonec jste se dostala až na Ladies European Tour a vyhrála turnaj Amundi German Masters.

To byl pro mě obrovský moment. Když si uvědomím, že některé hráčky na téhle úrovni hrají golf od pěti let a já jsem s ním začala relativně pozdě, je to pořád trochu neuvěřitelné.

Vítězství na takovém turnaji vám dodá obrovské sebevědomí. Zároveň vám ale připomene, že je to jen jeden krok na dlouhé cestě. Golf je sport, kde se pořád učíte a pořád máte co zlepšovat.

Na čem teď nejvíc pracujete, abyste se dál zlepšovala? 

V určité fázi kariéry člověk zjistí, že některé věci, které ho dostaly na nějakou úroveň, už ho dál neposunou. S trenérem jsme proto dospěli k tomu, že bude lepší některé technické návyky úplně změnit. A to znamená vrátit se v mnoha věcech skoro na začátek.

Někdy je to docela zvláštní pocit, protože najednou trénujete věci, které jste dřív dělala automaticky, a musíte nad nimi znovu přemýšlet. Na druhou stranu je to strašně zajímavý proces. Člověk se vlastně znovu učí svůj vlastní sport a hledá efektivnější pohyb. 

Často se říká, že golf závisí hlavně na psychice. Je tomu tak i u vás?

To je naprostá pravda. Když stojíte nad míčkem a víte, že jeden úder může rozhodnout celý turnaj, hlava pracuje naplno. Proto je mentální stránka stejně důležitá jako technika. Musíte se naučit zvládat tlak, nenechat se rozhodit chybou a zůstat soustředění na další ránu. Právě v tom je golf někdy největší výzva – nejen dobře hrát, ale i udržet klid v hlavě. S tím mi nyní pomáhá mentální kouč.

Velkým tématem pro vás byla také olympiáda v Paříži. Do poslední chvíle jste měla šanci se kvalifikovat, nakonec to ale těsně nevyšlo. Jak velké zklamání to pro vás bylo?

Olympiáda je pro sportovce vždycky obrovská meta, takže mě to samozřejmě mrzelo. Já jsem opravdu až do poslední chvíle věřila, že by se to mohlo podařit. Kvalifikační systém je ale v golfu hodně specifický – body se sbírají dva roky a každý týden se pořadí mění. V jednu chvíli jste uvnitř kvalifikace, za týden můžete být zase těsně venku.

Když jsem viděla, jak blízko to bylo, tak to zklamání samozřejmě přišlo. Na druhou stranu jsem se snažila to brát i racionálně. V golfu máme spoustu dalších velkých turnajů a příležitostí, kde se můžeme ukázat. Olympiáda je sice výjimečná událost, ale kariéra tím nekončí a třeba se podívám na tu příští.

Během turnajů už jste toho hodně procestovala. Kde se vám líbilo nejvíc?

Nejradši mám asi Jihoafrickou republiku, odkud spolu zrovna děláme rozhovor. Nejen Johannesburg, ale hlavně Kapské Město nebo George. Jihoafrické turnaje bych určitě zařadila do své osobní top trojky. Hodně se mi tam líbí atmosféra a taky to, že je tam život relativně levnější než v Evropě. Člověk si tam může dopřát věci, které by si doma úplně běžně nedal – třeba si zajít skoro každý den na dobrý steak nebo jen tak vyrazit někam na večeři. Je to takové uvolněnější a člověk si ty turnaje dokáže opravdu užít.

Samozřejmě je tu potřeba myslet i na bezpečnost, protože kriminalita je v některých oblastech vyšší. Já se proto snažím držet míst, která už znám a kde vím, že je to bezpečné – třeba když jedu nakupovat, raději popojedu někam dál, kde mám jistotu, že můžu nechat auto zaparkované a nic se nestane.

Velký zážitek pro mě byla také Austrálie. Tam je to vždycky trochu dobrodružství – nejen kvůli klokanům a přírodě, ale i kvůli počasí. Mám pocit, že pokaždé, když tam přijedeme, zažijeme něco extrémního: silné deště, povodně nebo nějakou bouři. Ale právě i to dělá ty turnaje nezapomenutelné.

A hodně mě překvapila Čína. Před první cestou jsem slyšela spíš negativní věci, takže jsem měla možná trochu předsudky. Nakonec jsem byla opravdu mile překvapená. Byli jsme v Šen-čenu, který leží hned vedle Hongkongu, a přišlo mi to fascinující – obrovské město, úplně jiná energie a kultura. Byla to trochu divočina, ale v tom dobrém slova smyslu. Od té doby mě Asie hodně láká a ráda bych tam odehrála ještě víc turnajů.

Co vás čeká v nejbližší době?

Tenhle rok je pro mě vlastně trochu nový a sama úplně nevím, co od něj očekávat. Jedním z mých velkých cílů je zkusit kvalifikaci na americkou túru. Ta má tři fáze – první se obvykle hraje v srpnu, další v říjnu a poslední na přelomu listopadu a prosince. Na začátku je tam třeba čtyři sta až čtyři sta padesát hráček a postupně se to hodně zužuje, takže projít až do finále je docela náročné.

Zároveň bych si ráda zkusila kvalifikaci na japonskou túru. Dřív jsem ani nevěděla, že se tam evropské hráčky mohou reálně dostat, ale vlastně je to takový zajímavý mezikrok mezi evropskou a americkou túrou. Úroveň je hodně vysoká, konkurence silná a zároveň jsou tam i o něco lepší prize money (poznámka redakce: finanční odměna, výhra). I japonská kvalifikace se hraje ve třech fázích – první už někdy v červenci, další v září a poslední v listopadu. Teoreticky by se tedy dalo zvládnout oboje.

Ráda bych si letos také znovu zahrála jeden z majorů, na kterém jsem startovala už v roce 2023. Zbytek sezóny ale nechávám trochu otevřený. Teď totiž hodně pracuji na změnách ve švihu a nevím, kolik času tomu bude potřeba dát. Nechci se dostat do situace, kdy budu jen přejíždět z turnaje na turnaj a zároveň se stresovat tím, že nestíhám pracovat na technice.

Důležité je pro mě také dobře si všechno rozvrhnout nejen herně a časově, ale i finančně. Tyto kvalifikace jsou náročné a člověk musí hodně počítat, kam si může dovolit jet a kdy je správný čas podobné kroky udělat. O to víc jsem vděčná za podporu společnosti Veolia. Vím, že bez ní by to nešlo – pomáhá mi plnit sportovní sny a já doufám, že se mi podaří naplnit i ten náš společný. Tím je samozřejmě účast na olympiádě.

Kristýna Napoleaová (30)

Česká profesionální golfistka a bývalá fotbalistka AC Sparta Praha. V roce 2022 se umístila na druhém místě na turnaji Aramco Saudi Ladies International a v roce 2023 se stala třetí českou hráčkou, které se povedlo vyhrát na Ladies European Tour, a to v turnaji Amundi German Masters.

Společnost Veolia Kristýnu dlouhodobě podporuje v její cestě za golfovými úspěchy.